Kdo jsem.

Mám plnou odpovědnost za život. Miluju ho. sportuju, Jím hlavně raw food a většinou vnímám, co si vytvářím v hlavě za emoce. Provází mě radost a potkávám často príma lidi. někdy zářím, někdy zuřím. A všechno je to stejně jenom hra.

Už mnohokrát jsem si kladl tuhle otázku. Někdy i 7 dní v kuse. Naposledy na improvizačním workshopu Magdaleny Vokáčové.

Duši popsat slovy nedokážu. Dosavadní život jo.

Vybral jsem si svoji rodinu, abych se do ní narodil. Abych si mnohé v životě zažil a vyřešil.

Jako malý jsem se s talentem na matematiku ve světě dětí mohl jít zakopat. Mezi dospělými mě měli za génia. To se mi mnohokrát vracelo. A tak jsem byl geniální lehce sociálně izolovaný nešikovný chlapec, který si brzo zamiloval počítače a nejdřív byl obětí šikany a pak sám začal šikanovat (Jirko a Jéňo, PROMIŇTE.).

Ve čtrnácti jsem vyměnil brýle za čočky, začal chodit do posilovny a zcela změnil svůj život. Bylo to příliš "na sílu" a odměnil jsem se za to těžkým úrazem při lyžování. Bez-vědomí, krvácení do mozku, ochrnutí půlky těla, slepota a vznik epileptického ložiska v mozku. Hmmm. Pěkný začátek nového života.

Když jsem se z toho po roce vzpamatoval a dal se do kupy, začal jsem se zajímat o psychologii, východní filozofii a kouřit trávu. Zjistil jsem, že ve stejném měsíci jako jsem se znovu narodil já, se to stalo jinému, o 2 roky staršímu Filipovi Říhovi, který spadnul mezi vagóny metra. Náhoda?

Po gymplu jsem se rozhodl studovat diplomacii, k tomu finance a management, dohromady tři studijní obory najednou. Hrál jsem si znovu na génia. Po dvou letech jsem měl další těžký úraz. Probíhal jsem skrz nízké dveře a málo sklonil hlavu. Bum. Rozsekané vazy kolem krční páteře. Velmi špatné prokrvení mozku. Doktoři mě odepsali.

Já se nevzdal a našel si svou cestu, jak mozek znovu prokrvit. Sportem. Vazy se začaly lehce dávat dokupy, a migrény nahradila RADOST.

Brzo potom jsem se při studiích v zahraničí procházel v Kolíně nad Rýnem po promenádě, krásně svítilo slunce a já najednou měl mžitky - viděl jsem, jak někdo mému tátovi sahá na srdce. Uáááá co se to děje? Tátovi v tu chvíli operovali ledviny. O půl hodiny později mi volala máma, že operace se nepovedla a táta i přes snahu lékařů a přímou masáž srdce zemřel. Hmmm. Od té doby jsem začal cítit v těle zvláštní věci a brzo jsem zjistil, že táta se mnou komunikuje. Zhruba měsíc a půl. Vzpomněl jsem si na Tibetskou knihu mrtvých. Podle ní je duše zemřelého s námi ještě 40 dní po smrti.

Já chtěl dělat kariéru a teď tohle. Sakra co s tím...

Zatím jsem měnil život jen vnitřně. Získal jsem práci u prestižní poradenské firmy McKinsey. Cestovali jsme po světě po různých velkých firmách a radili jim, jak zlepšovat svou výkonnost, procesy, marketing. Brzy jsem zjistil, že mě mnohem více zajímá vylepšovat výkonnost a náladu svého týmu než firemních procesů. Nejedl jsem maso, každý den běhal a ukazoval ostatním, že lze žít jinak.

Pak znenadání skončil vztah, který jsem považoval za životní. Bum. Proč?... Žili jsme vzorce našich rodičů a v jednu chvíli na to přišli a nešlo to dál. V tu chvíli jsem si uvědomil, že svou prestižní práci mám jako přestupní stanici. Cílem byla stanice Radost. A k tomu jsem tehdy potřeboval dát výpověď a odjet do izraelské pouště.

Po měsíčním půstu a meditacích v poušti jsem se podíval fakt hluboko, kdo vlastně jsem. Stavy euforie a deprese se střídaly a občas vyrovnávaly v klidnou hladinu radosti.

Po půstu jsem začal jíst rawfood. Přišlo to za mnou velmi intuitivně, a zachutnalo mi to. Naučil jsem se připravovat živou stravu od americké šéfkuchařky Chany Rachel, které rozjížděla raw food catering v Izraeli.

Když jsem se vrátil do Čech, začal jsem pořádat raw food semináře, poskytoval raw food catering a zamiloval se do jedné krásné dívky. S Veronikou jsme v roce 2009 společně založili Freshbedýnky, dnes největší online supermarket s čerstvými bio potravinami.

Na chvíli jsme si odskočili do Asie, kde se nám zalíbilo na Bali. V Thajsku se mi přihodila nehoda na motorce, při které jsem si hloubkově zranil ruce a nohy. Odmítnul jsem operaci - tehdy jsem byl nadšený přívrženec přírodního léčení - a rozhodl se řešit svůj stav jen fyzickým vyčištěním ran v nemocnici, kokosovým půstem (pitím jen vody z mladého kokosu a vlastní moči) a meditacemi (představoval jsem si světlo, několikrát denně). Za týden jsem měl rány zcela zacelené a lékaři při mé návštěvě žasli.

V průběhu prvních Freshbedýnkovských let jsem často pracoval 100 hodin týdně. Přes den se staral o zboží a rozvážel bedýnky, po nocích programoval informační systém. Při životě mě udržovalo raw food a každodenní běhání a plavání. Práce pro mě byla tak trošku únikem před realitou, ale to jsem si neuvědomoval. Miloval jsem BIO a RAW.

Po garážových začátcích jsme vytrvali a v roce 2014 získali renomované ocenění Začínající podnikatel roku EY. Jak firma rostla, zjišťoval jsem, že vést lidi s různým smýšlením a charakterovými rysy není pro mě. Mnohem více mě bavilo koučovat ty, kteří o to sami projevili zájem.

V roce 2014 jsem vytvořil několik svých snových projektů. Zjistil jsem, že celek byl nad mou kapacitu a některé z nich se mi nepodařilo dokončit. Uvědomil jsem si, že pokud vytvořím srdcový projekt - takové své dítě -, potřebuju s ním fyzicky být až do jeho puberty a vlastně až do dospělosti. Co se mi povedlo, bylo začít dovážet mladé kokosy ze Srí Lanky. To je projekt, který i přes náročný začátek postupně rozšiřuje povědomí o živé kokosové vodě, dělá radost dětem i milovníkům smoothies a mění kulturu letních festivalů.

Koncem roku 2014 jsem předal vedení Freshbedýnek Veronice a vydal se na sebepoznávací cestu do Asie. Vrátil jsem se na Bali, které mě láskyplně uvítalo a na dva měsíce jsem se tam učil. Poznal jsem rolfing - nejlepší metodu bodyworku, kterou znám. Naučil jsem se yin jógu - krásně uvolňující pozice, které působí až do hloubky duše. A taky ashtanga jógu - ta je pro změnu ohnivá a silná.

Po návratu do Čech jsem se shodou okolností (nikoliv náhodou!) dostal k několika profesionálním detoxikačním specialistům a odstranil si z těla těžké kovy, parazity a očkování. V průběhu terapie jsem najednou poznával zcela jiné stavy vědomí a schopnosti ovládat své tělo. Snadno jsem to mohl srovnat při každodenní ohnivé ashtanga józe. Tohle byla fakt pecka.

Prošel jsem si výcvikem na trenéra bosého běhu, pořídil domů aerojógový závěs, stojací stůl, vystěhoval sporák a začal žít život na dalším levelu.

Stále více si uvědomuju, že život je složený z mnoha her a hrát hry je vlastně taky hra.

To je to, čím rád inspiruju lidi kolem sebe. Jak se posouvat na další level.