Jednou jsme se s kamarádem bavili o tom, jak si lidé vzájemně zrcadlí realitu. Kdo si v životě vyřeší nějaké téma, přestane se s ním potkávat. Co tedy potkávám za témata při koučování? Témata svá nevyřešená anebo svých klientů?

V poslední době sleduju, jak si s každým koučovacím sezením rozvíjím svůj život. U svých klientům se setkávám s tématy, které sám řeším. A po sezení vždy najdu několik odpovědí na své vlastní otázky. Je to učení se? Nebo poznávání? V hlavě mi párkrát zazněl ten pejorativní výrok dospělých z dob základní školy "ta vaše němčinářka je vlastně přeučená ruštinářka a je jen o lekci před váma". Chvíli jsem si připadal méněcenně a pak jsem pochopil, že je to takhle v pořádku.

Klient si mě z nějakého důvodu vybral. Tím důvodem je, že má pocit, že mu pomohu vyřešit jeho témata. Proč má ten pocit? Protože je sám evidentně řeším ve svém životě a navenek se zdá, že úspěšně (to nemusí být vždy pravda). V řadě témat jsem o lekci před ním anebo na stejné stránce. Moje témata jsou třeba - jak mít víc radosti v životě (a nenahrazovat ji uspokojením), jak dělat to co mě baví tak, aby mě to opravdu uživilo. Jak používat intuici ve svém životě. Jak žít v pravdě (to je pro mě víc než jenom mluvit pravdu). Jak se léčit (to je velké téma, používám několik nástrojů energetického léčení a zatím směrem vůči mně samotnému fungují méně než k mému okolí). Jak být stabilní a rozhodný.

Při koučování provázím klienta jeho procesem. Je to jen o něm. Pomáhám mu vytvořit si odstup od těch problémů a výzev, které vnímá. Ukazuju mu, že všechno je to jenom hra, resp. hry. A že do her se dá vědomě vstupovat, hrát je a stejně tak z nich i vystupovat. Hra znamená spojení jednoho či více témat a jedné či více osob kolem nás. Např. hra mezi mužem a ženou, kdy muž v nějakém bodě ztrácí půdu pod nohama, žena přebírá rozhodování a plánování do svých rukou a muž se začne starat o pořádek doma. Je to pro ně přirozené? Jak z téhle hry vystoupit?

Samotného mě po skončení sezení překvapuje, kolik z nás hraje stejné či podobné hry.

Další zajímavá kapitola je energetické léčení. Zjistil jsem, že řada z klientů má fyzické problémy na podobných místech v těle jako já. A že když jim stahuju informace, sloužící k vyléčení, stahuju je i sám sobě. Velmi mě potěšilo, když jsem se jednou při rozhovoru s kamarádem, který říká "dneska mám obrovský bolesti hlavy, v noci jsem si zablokoval krční páteř" nabídnul, že mu stáhnu informace o uvolněné krční páteři. Poté, co jsem to udělal, se najednou posunula i moje, úrazem dlouhodobě poškozená krční páteř. O hodinu později jsme společně byli na párty, kde jsme se skvěle bavili a evidentně nám nic nebylo :-).

Někdy klienty provádím řízenou meditací. Když jsem to dělal poprvé, měl jsem oči otevřené a byl jsem s klientovým "tělem" v realitě. Meditace byla dle klienta ok, z gestikulace jsem měl pocit, že toho příliš nepocítil. Když jsem to dělal podruhé, dovolil jsem si zavřít oči a vykročit s klientem do vytvořené meditační reality. Zjistil jsem, že efekt pro klienta byl dokonalý, po meditaci se mu rozzářily oči. Cítil, že má průvodce i uvnitř meditace a dodalo mu to pocit bezpečí. A totéž mně, protože jsem si prošel stejným zastavením, zvědoměním a dalšími procesy, obsaženými v meditaci. Od té doby to dělám vždy, jsem s klientem i v těchhle meditativních příbězích. Někdy pro jejich pocit bezpečí, jindy kvůli dalším hrám, které se v meditaci odehrávají. A vždy kvůli sobě.

Někdy si říkám, proč si za koučování vlatně účtuju peníze. A někdy "koučuju" zdarma jen proto, že se tím chci dozvědět něco o sobě. Zjistil jsem, že zaplacením jasné částky za koučink se klient rozhodne se rozvíjet. Tohle rozhodnutí je pro celý proces klíčové.

Taky jste už někdy někoho koučovali? Děláte to pro sebe nebo pro něj?