Dřív byl můj záměr přežít. Teď je to žít ideálně šťastnej život. Několik důležitých věcí jsem na cestě za tím novým záměrem změnil a jedna z nich je, jak vnímám emoce a zbavuju se jejich příčin.

Dřív mi to přišlo normální, být někdy naštvanej, jindy smutnej a pak zas vystresovanej, když se ode mě něco očekávalo.

Pak jsem zjistil, že tyhle pocity jsou pro mě VŠECHNY (!!!) navíc. A že všechny tyhle pocity jsou jenom odrazem něčeho, co jsem zažil, když jsem byl malej. A že tyhle odrazy (říkám jim programy) dokážu zrušit a tím pádem jsem 100% ODPOVĚDNÝ za to, jak se cítím! Vždycky! Sem naštvanej protože blabla? Můžu si za to sám!

Co jsou emoce?

Podle mě jsou emoce všechno, co mi zakaluje mysl. Všechno, díky čemu nevnímám realitu. Zloba, smutek, strach, stres, ale i zamilovanost a euforie.

Emocema si způsobuju nehody, vytvářím v těle choroby, obtěžuju si orgány, stahujou si svaly, přitahuju si parazity. Stejně tak se nutím k tomu jíst různý nepotřebný věci, ubližovat si, a ták.

A jedno aktuální téma, emoce mě můžou zahřívat! (třeba takovej hněv nebo stres). Lets be cool :-)

Co jsem, když si netvořím žádný emoce?

Haha, emoce ještě nějaký tvořím. A dost. Ve chvílích, kdy je netvořím, vnímám co se děje tady a teď, cítím krásný prázdno a radost a lásku. Jasně, jsem RADOST, LÁSKA, PŘÍTOMNOST. Prostě JÁ JSEM.

Jak s emocema pracuju?

1) vnímám je. tímhle jsem začal. začal jsem si uvědomovat, kdy se jak cítím. dovolil jsem si to "cítit" a přiznat si to. "teď mě to fakt vadí". "uáááá mám strach". "zase sem to nezvládnul" hmmm.

2) přijímám svojí odpovědnost za emoce a s tím za to, jak se cítím. Blízký člen rodiny mi - hypoteticky - poví "To snad není možný. Zase jsi to zkazil." Bez ohledu na to, jaká byla realita - když se kvůli tomu rozesmutním nebo cítím hněv, je to můj problém, nikoliv problém toho druhého. Ten druhý má asi taky problém, ale někde jinde...

3) Vědomě jsem se rozhodnul, že EMOCE NEPATŘÍ DO MOJÍ KOMUNIKACE S OSTATNÍMI. Když na mě někdo zaútočí, je to jeho problém. S zároveň můj - proč jsem se do té situace dostal??? Jediná chvíle, kdy se bráním, je abych si zachoval tělesnou integritu :-). Když je někdo smutnej, nelituju ho. Když jsem superšťastnej, komunikuju klidně (hmmmm, tady mám dost prostoru na zlepšování se.....). Jakkoliv se emoce dostanou do mojí komunikace, tak se jenom násobí a posilujou.

4) Jak teda komunikuju s ostatním, když se mi rozběhla nějaká emoce? Zeptám se sám sebe: "Co by na mym místě udělala LÁSKA?" Zavřu oči a vnímám jak mi bije srdce. A hle, najednou cítím, co dělat. Někdy to dokážu i zrealizovat :-).

5) nepomlouvám ostatní ani sám sebe (tj nestěžuju si) (většinou :-)), protože tím vlastně jen říkám svoje emoce a vlastně se vymlouvám že já za "to" nemůžu. Tím startuju emoční spirálu, pokud ten druhý komu to říkám nějak zareaguje, emoce se násobí.

6) Emoce můžu vypotit (vyběhat, vyjezdit na kole, atd). Takový emoční detox se fakt hodí. Většinou to nedělám přímo v daný situaci.

7) Emoce můžu vyřvat. To taky dělám pozdějc. Neřvu pro ostatní ("všímejte si mě" atd - to fakt ne), jenom sám pro sebe. Stoupnu si v obýváku nebo na louce za domem, rozkročím nohy, ruce do pozice vítěze (v upažení šikmo nahoru) a od srdce řvu. Uááááááááá. Dokud to jde. Tohle dělám většinou třikrát. Sousedé si zvykli. A taková kombinace vypocení a vyřvání je, vzít si do ruky polštář, mlátit o zem a řvát.

8) Emoce můžu vydejchat. Soustředím se na svoje srdce a dech. Klídek. Nádech. Výdech. Klídech.

9) Když je nejhůř, vzpomenu si některej ze zážitků ve svym životě, který mě naplnily radostí a lásku. Zavřu na pár vteřin oči a vracím se do nich. Nevyřeším příčinu, ale přežiju situaci.

10) a konečně: Skrz emoce se můžu dostat k jejich příčině a zahodit je navždy. Co mi vadí na týhle situaci, a kdy se mi to stalo poprvý? vyhodili mě z práce? takže vlastně "nemají mě rádi?" nebo "umřu hlady?"... Cítil jsem se někdy takhle, když sem byl malej? Tohle někdy dotáhnu přímo v danej okamžik, jindy si to sbírám a čistím pozdějc. Používám různé metody, osvědčilo se mi spojení opravdový sebelásky (prostě "Mám se rád, tak proč bych se měl cítit špatně!" :-), RUŠ, théta healingu, kvantového doteku TKDM a regrese. Před spaním (když neusnu po půl vteřině) se znova dívám, jestli mám nějaký nevyřešený emoce. A když jo, tak se jich pouštím s pomocí stejných metod. Downloaduju lásku a rozplývám se blažeností (většinou :-)

Kamarád pořádá kurz emočního mistrovství. Já v tom mistr zatím nejsem, ale dost jsem si prací s emocema zlepšil život. Mám v něm teď víc radosti.

Jak jste na tom vy? :-) Taky někdy jenom JSTE?