V poslední době se mi spojuje to, čemu jsem dřív říkal "dobro" a "zlo". Vlastně (mi) to je všechno jedno. Rozebral jsem to v článku, a budu velmi rád za komentář, jak to máte Vy, kdo si to právě čtete.

Vnímám jen malý rozdíl mezi militantním zvířata-milujícím veganem a nelidským majitelem velkochovu. (sám jsem byl několik let militantním raw veganem). A taky je na tom stejně bohatý, který nevyužívá svůj majetek s láskou, a chudý, který láteří na svou chudobu a závidí bohatému. Stále více zjišťuju, že extrémní stavy znamenají vždy totéž - emoční nevyváženost v určité oblasti. A právě tím, že si jak vegan tak velkofarmář potřebují v životě pochopit, jak je to opravdu se zabíjením zvířat, tak se budou potkávat a stát "jakoby" proti sobě. Vegan je lékem pro farmáře a farmář je lékem pro vegana. A když se vyléčí, začne jim být jedno, co dělají / chtějí ostatní nebo chce dělat jejich ego a začnou se doopravdy zabývat TÍM, CO DĚLAJÍ SAMI. (vegan přestane přesvědčovat ostatní, a farmář začne vnímat, jak se doopravdy chová ke zvířatům a jak moc sám potřebuje jíst maso). Tohle u řady lidí nemusí nastat, a je to v pořádku. Můžu to ale rozhodně změnit u sebe a případně podpořit ostatní, aby se také "léčili".

Jedna inspirativní kamarádka mi včera pověděla o tom, že poskytuje koučink. Že si říká o 700 Kč na hodinu a že na koučovací dvouhodinovku (je to podle mě spíš mentoring) se připravuje cca hodinu předem a dělá z toho závěry hodinu po. Na koučink taky často někam dojíždí, tj dohromady jí to trvá 5 hodin a výdělek je 1400 Kč. Hmm. Baví jí to, svítí jí u toho oči, když o tom mluví, ale když mluví o této odměně, cítím, že není spokojená.

A pak doplní, že když o tom napsala víc na facebook, tak jí někdo neznámý začal kritizovat, že je příliš drahá. Hmmm. Zeptal jsem se jí: no a jaký máš pocit ze své ceny? Co ti brání v tom, abys tu službu zdražila? A ona povídá, že vlastně opravdu má ten pocit, že nedostává dostatečně zaplaceno.

Na mém pohledu na její cenu a hodnotu jejího koučinku teď nezáleží. Spíš mě zaujaly ty dva extrémy - ona by ráda dostávala víc (tj emoční nevyváženost) a někdo ji kritizuje, že je příliš drahá (tj. lék). Takže se inspirována tímto zážitkem může podívat, jak svou cenu vnímá a upravit ji, aby s ní dále neměla spojené negativní emoce (tj ani pocit chamtivosti či jinou k-penězům-vázanou emci). V jejím případě to podle mě povede ke zdražení.

Extrémy v životě nacházím i v dalších oblastech:

Anorexie a bulimie často potkává tytéž osoby, přelétají z jedné polohy do druhé. Jídlo pro ně není strava pro buňky, ale nástroj pro bičování těla (ať již jako nedostatek nebo spam). Ten nezdravý stav je pro ně "lékem" aby to pochopili, přijali a pustili se toho.
Mám skvělou náladu (euforie, extrém), a pak mi přistane na stole pokuta za 2500 Kč a nálada se změní do nasrání a deprese. Pokuta je "lékem" na moji nestabilní euforii. Pokud budu ve stabilním stavu radosti (který pocitově vychází ze středu mého těla), pak si nad pokutou řeknu "aha, ok". Anebo zjistím, že není určená pro mě, že to je prokazatelný omyl.
Člověk, který mě nesnáší je vůči mě stejně aktivní (tráví hodiny přípravou tvrdých právnických materiálů, se kterými se doslova lopotí, aby mě "naučil" být příště bezchybným při uzavírání smluv) jako žena, která mě miluje (když mi na návštěvě uklízí v kuchyni). Obojí dvojí je léčivé :-).
V nejhlubší temnotě jsem našel světlo (viz můj článek o pobytu ve tmě). Ve tmě jsem měl víc energie, spal jsem méně a za 7 dní jsem se dokonale zregeneroval, byla "lékem" na můj běžný život "plný světla".
Když má někdo tátu velkého kuřáka, tak je často taky veký kuřák anebo nesnáší cigarety. Jaký je ale jeho přirozený vztah k cigaretám? Dal by si párkrát za rok pro čisté potěšení cigaretu? Pro mě byly první cigarety a jointy v 16 letech "lékem", abych přestal žít život svých rodičů (oni se báli cigaret a drog, a já tedy také).
Po pár měsících pravidelného posilování mám pocit, že mi narostl objem svalů, a pak se přítelkyně společně s mojí babičkou shodnou, že jsem nezdravě hubený. Po úvodní emoci ("kurňa kam se koukaj?") si uvědomím, jakou důležitost dávám tomu, abych vypadal dobře. Když to po pár dnech přijímám, najednou vnímám pomíjivost posilování.
Když je moje tělo velmi nespokojené, vytvoří rakovinnou buňku, aby mě řeklo "chlape prober se!!!!!". Tím mě chce zachránit z postupného umírání. I proto jsou rakovinné buňky biologicky dokonalejší než naše běžné buňky - samy se "opravují". Prostě nám chtějí pomoci! Rakovina je podle mě jeden z nejsilnějších léků, protože narozdíl od jiných forem nenávisti jsme si navykli na ni reagovat.
"Ten politik lže jak když tiskne" a já sám si o sobě myslím, že jsem totálně fér a že život ke mně vůbec není fér. Politici jsou velkým lékem pro "stav oběti". Jak v životě přestávám být oběť, pak mě politika přestává zajímat, časem se třeba politika sama změní. K volbám chodím s radostí a je mi jedno, jak to dopadne. Žádný novodobý politik nedokáže reálně změnit mé opravdové štěstí.
Když mě někdo k něčemu nutí (extrém), první co mě napadne, je mu oponovat (já jsem přeci ten nejchytřejší, tak ten tvůj nápad určitě nebude tak dobrý jako ten můj). Občas se mi stane opak - dostanu euforii (jsem zmanipulovaný). Užitečné je pro mě kdykoliv si uvědomím svůj extrémní postoj si okamžitě vytvořit odstup a podívat se na své vlastní pocity k dané nabídce / tématu. Čím více tohle praktikuju, tím častěji se mi stává, že zaujmu emocemi nezabarvený postoj už předtím, než bych chtěl oponovat nebo být v euforii. A tím častěji z toho vznikají funkční projekty / mezilidské vztahy.

Dříve jsem nechápal, proč mě někteří konkrétní lidé vůbec "nevidí" ani "neslyší". Dnes chápu, že to je proto, že jsem vysílal na emocemi zabarvené frekvenci a pro ně byla mimo jejich přijímač. Oni nepotřebovali "léčit". Naopak ti, kteří léčit potřebovali (měli extrémní názory, např "strava mě spasí!" anebo "biopotraviny jsou nesmysl"), tak na mnou vysílané podněty reagovali a pak jsem se setkával buď s megapříznivci nebo megaodpůrci. Často se z toho vyléčili a přestali chodit na moje kurzy :-D anebo přestali kritizovat biopotraviny.

A pak se teda dostávám k diskuzi, jestli existuje "pozitivní energie" a "negativní energie". Podle mě ne. Ať už mě seřve "dement" v dopravní zácpě anebo mě políbí "žena mých snů", je to prostě jenom energie a pokud ji přijmu, tak jí dávám význam až já.