Všechno se vším souvisí. Hmm. Nesnáším kecy a prázdný věty.
Kdysi dávno jsem začal cvičit jógu, abych si uzdravil krční páteř. Sportovat vlastně taky. Na otužování jsem se vrhnul proto, že mi byla zima na ruce a nohy. Meditace přišla do mého života jako protipól superracionálního vnímání světa, díky mým analytickým tendencím jsem několikrát získal přezdívku “pan procento”. No a v posledních měsících zjišťuju, jak spolu tyhle věci všechny souvisí.
Dneska funguju takhle:
Při ranním sportu rozproudím energii v těle (např. krev, kyslík, lymfu, střeva, ledviny), a když to spojím s otužováním, cítím na těle jemný elektrický náboj. Celou dobu u toho vnímám, co přesně dělám s mým tělem, hraju si s pohybem a tím medituju. Za třičtvrtě hodinu mi přijde pokaždé několik inspirativních vhledů do osobního i pracovního života. Po skončení sportu si většinou lehnu téměř nahý na trávu a jenom vnímám co se děje v mém těle. Mám pocit rozplynutí se. Pak otevřu oči a “stanu” se oblohou.
Při józe se taky aktivuje tok energie v mém těle, jsem donucený zapomenout na myšlenky a soustředit se na rovnováhu, jinak si nabiju čumák. Zahřeju se i bez otužování a jsem potom příjemně zenergizovaný jak pro klidný večer, tak pro pracovní nasazení.
Bufo alvarius anebo jiná transcendentální aktivita jsou pro mě dotekem nekonečna. Podíváním se vzhůru na nebe a stáním se vším. Při posledním zážitku jsem poznal, co je to absolutní láska. Tomu světu říkám trošku ezotericky "5D". Velká inspirace do života. Zatím ale jen na úrovni mysli, smyslů, hlavy.
No a proč to všechno píšu?
Transcendentální zážitek totiž můžu zapojit svého běžného života. Dostat ho z "hlavy" do "těla". Tělo umožní trvalé uložení zážitku ve fasciích a dalších tkáních.
Sport a otužování jsou užitečným nástrojem, jak vnímat tu lásku a blaženost při každém kroku, v každé buňce. Jak svoje tělo upgradovat stejně rychle jako mysl. Jak zažít intenzívní zážitky, při kterých zároveň vnímám tělo a zároveň to nekonečno (třeba když ležím na trávě po běhu či intenzívní jízdě na kole). Běhám v bosých botách, skoro nahý, vnímám svůj dech, tmu, světlo, tep srdce. Kloužu po bahně a skáču přes díry, a při tom všem si promítám svůj poslední transcendentální zážitek. A najednou už je nejenom v hlavě, ale i v těle.
Jóga to umožňuje též. Při práci s energetickými centry najednou moje hlava ví, kde jsou jednotlivé “čakry”, a jak skrz ně cirkulovat energii “kundalini”. Při yin józe se mi stává, že se mi spontánně vrací transcendentální zážitky. Cvičím yin jógu s páskou přes oči (ideální jsou meditační brýle, ve kterých můžu mít otevřené oči a "vidím tmu"). Dávám si několikaminutové stojky. Když se mi zamotá hlava, soustředím se na tok energie z pánve směrem vzhůru.