Za poslední měsíce jsem poznal několik věcí, díky kterým jsem mohl zažít a pochopit níže popsaný příběh.

Co jsem poznal

život mě vždy naviguje tou nejlepší cestou jak jít dál; když to nechci vidět, stanu se snadno obětí okolností nebo viníkem nějaké situace (např. cítím, že spolupracovník už se mnou nechce pracovat, mám strach, že odejde, tak mu nabídnu finanční bonus, a tím ho ještě chvíli podržím, pak se budu jako "oběť" divit, že nevykonává dobrou práci)
když od života chci něco jiného, než co mi dává, potřebuju to nejdřív pochopit a zpracovat, jinak mi to bude dávat znova a znova. Např. dlouho jsem zažíval období finanční ne-hojnosti. Bojoval jsem s tím s pomocí technik, které ostatním fungují. Mně nefungovaly. (např. nějakou dobu se mi nehlásili lidé na workshopy, i když projevovali "velký zájem" o má videa, newslettery, a celkově psali, že je "inspiruju"). Zpracoval jsem si pár věcí ve svém "nitru" a finanční hojnost se objevuje. Jinudy než jsem původně plánoval.
spojuju v sobě 3 levely - tělo (chce se hýbat, hrát si), ego (chce přežít a množit se, hromadit hmotu, vlastnit, být v bezpečí) a bytost (je čistá Láska). Svým egem chci ovládat ostatní. Jako Láska jim chci dávat absolutní prostor.
na žádnou situaci v životě nepotřebuju reagovat navenek, slovy či jinými emocemi. Zároveň ale každou situaci potřebuju zpracovat vnitřně, pokud ji jen zametu pod polštář, bude mi z toho špatně. Slova jsou užitečná jen do úrovně popisu co cítím, všechno navíc (tj 95% slov, kterými na něco reaguju) jsou zbytečná. Dřív jsem miloval slova a odděloval je chvílemi ticha. Teď ticho rozděluju pár slovy. Při tichu už nejsem ztracený, nýbrž vnímám, co se uvnitř mě děje, čistím se od emocí a situací, které mě potkaly.
hluboké spojení mezi mužem a ženou vzniká i jinak než sexuálně - když jsem zažil první "oční orgasmus" a pak několik mystických prožitků se ženami, získal můj život další grády. Už dlouho vím, že sexualita je brána do vesmíru, ale podobná brána je i samotné nefyzické propojení dvou bytostí, spojené s dýcháním a viděním jeden druhého (tomu se říká transfigurace). Zároveň každé takovéhle hluboké spojení může být věčné, aniž bychom se znova viděli.
neexistuje dobro a zlo, láska je totéž co strach, a jenom já sám si vybírám, jaký význam přiřadím jednotlivým událostem v životě a jak na ně zareaguju
vše, co se mi stane, jsem si sám přitáhnul něčím co vyzařuju. Neexistuje náhoda. Když mě nějaký člověk obviní, že mu chci něco ukrást, tak se mě to rozhodně týká. Ať už vyžaduju závist nebo touhu nebo jinou formu disharmonie. Pokud by se mě to netýkalo, tak by ten člověk obvinil někoho jiného.
všichni jsme Jedno - já jsem Ty a Ty jsi já. Když někomu "druhému" ublížím, ubližuju sám sobě (své bytosti). Jenom ego si někdy myslí, že jsem vyhrál.
žen, se kterými bych mohl být spokojeně ve vztahu, je neomezený počet, jen je potkávám postupně, tak si někdy můžu myslet, že jsem sám :-D

Nedávno mi život naservíroval jednu velmi výživnou situaci, na které jsem si tohle mohl všechno vyzkoušet. Ani nevíte kolikrát jsem během dění níže zářil blažeností a kolikrát řval na celý les anebo říkal kurva.

Potkal jsem ženu, která byla dosud navenek spokojená ve svém rodinném životě, má muže a dítě. Najednou jsme cítili silné propojení mezi námi dvěma. Při procházce jsme se bavili o svých životech, partnerstvích, lásce, polaritách. Procházka plynula a nic fyzického jsme nevytvářeli. Pak jsme se pár minut dívali do Slunce a do Měsíce. Pro mě v tuhle chvíli vznikla důležitá otázka: s jakou ženou chci být ve vztahu? se "Sluncem" které září anebo s "Měsícem", který odráží svit Slunce? Až na jeden delší vztah jsem vždy byl já to Slunce a žena ten Měsíc. A ten jediný vztah, kdy to bylo jinak, byl nejhlubší a zásadní pro můj další vývoj.

Párkrát jsme si napsali, neplánovaně se potkali a dohodli jsme si terapeutické setkání - výměnu toho, co děláme. V tu chvíli se do toho zapojil její muž, který si četl naši komunikaci. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy mi jedna přitelkyně četla zprávy a vnímal ty emoce s tím spojené. Uff, to byla škola jak sviňa.

Muž mi napsal email, ze kterého byla cítit intenzívní žárlivost a strach, že "přijde o rodinu". No tohle byl pro mě velký hřebíček. Může být "rodina" něčí majetek? Dokážu na to já mít objektivní pohled, když jsem sám rodinu zatím nevytvořil? Kolik znám šťastných "svobodných" rodin a kolik šťastných "majetnických" rodin? Ať už jsem to chtěl hodnotit jakkoliv, potřeboval jsem přijmout jeho emoce. A zároveň pochopit, proč je cítí. Co vyzařuju já vůči němu a vůči jeho ženě. Protože kdybych vyzařoval jen čistou Lásku vůči té ženě, emoce by nevznikly. Jo, byla tam "majetnická" láska, chtěl jsem ji "získat". Díky tomu emailu jsem tohle rozpustil a muži odepsal, že jsem právě zrušil veškeré své vedlejší záměry.

Muž mi ještě odepsal nechápavý email. To jsem nacítil jako čistou setrvačnost jeho emocí, to je v pořádku. U mě to v tu chvíli bylo čisté.

Tak nějak jsem si vzpomněl na jedno nedávné setkání. Potkal jsem kamaráda, který má rodinu a děti, před nějakou dobou od nich odešel, nebylo jim se ženou spolu dobře a mělo to negativní vliv na celou rodinu. Brzy poté potkal novou ženu a prožil několik superintenzívních měsíců. No a pak se s láskou vrátil ke své rodině, cítil, že to je to místo, kam patří. Stal se z něj mnohem spokojenější táta a manžel než kdykoliv dřív. Vnímal jsem, jak tím svým svobodným přístupem obrovsky obohatil svůj vztah ke své rodině. Jak se nesvazoval, byl upřímný, a proto může být teď zpátky jako Muž, nikoliv jako oběť.

Terapeutické setkání proběhlo v absolutní čistotě, bylo plné krásných individuálních (tj nikoliv společných) zážitků. Zároveň, při konverzaci před a po jsem zjistil, že ve vztahu toho muže a ženy jsou aktivní některé role, kterými svůj vztah omezují. Muž o své ženě hovořil jako o "naivní", ona zase "nechci mu ubližovat", a celkově mi to přišlo jako vztah "otec" - "dcera". Získal jsem intenzívní pocit, že žena je připravená tyto role vymazat a proto se potkala se mnou, já její "otec" rozhodně nejsem a namísto "naivní" ji vnímám jako napojenou (na Vesmír, atd). Hmmm dost ve mně mluvilo ego - "té ženě můžeš přinést tolik štěstí, kdybyste se dali dohromady", "vždyť ona je přesně ta, koho celou dobu hledáš", "pro jejího syna budeš skvělý táta" blablabla. Pak jsem taky dostal jedno "znamení od Života", že spolu budeme - ale co když to je jenom výplod mýho ega :-D.

A ještě k tomu mému zážitku během terapie: měl jsem jeden vhled, že jsem sněžný leopard. Mrštná, silná, láskyplná a vražedná šelma, která nicí vše co nefunguje a nechává plynout vše co funguje. Vnímal jsem ladnost a ostrost a chladnokrevnost všech pohybů šelmy.

Po setkání jí její muž zakázal, aby se se mnou znovu viděla. Mně napsal email, ze kterého byla opět cítit žárlivost a strach a obvinění, že nerespektuju jeho rodinu. To už jsem věděl, že navazuje přesně na moje ego - vždyť já jsem mu chtěl vzít jeho majetek. On se tedy rozhodl omezit svobodu své ženy. Stále v roli "otce". A teď pro mě další výzva - budu Láska anebo budu bojovat? Vím, že ta žena je manipulovaná ve své současné situaci. Budu se snažit jí "pomoci", manipulovat ji k sobě a tím pomoci sám sobě? Anebo jí i sobě nejvíc pomůžu tím, že jí pošlu Lásku a nechám ji ať si to celé vyřeší sama a třeba se za nějakou dobu potkáme spolu? Existuje pro mě něco jako "respektovat rodinu"? Nebo spíš respektuju Život? Mám fungovat jako "silný ochraňující chlap" anebo jako "přímý milující chlap"? Není to totéž? Sakra, kdy já si najdu ten "svůj" hluboký vztah? Potřebuju ho vůbec ke štěstí?

Kurva, kurva, kurva. Život je občas kurva. Dokud si na něco hraju, tak mi to "nedá". Emoce popsaný výš jsem nemohl jenom zahrabat pod polštář. Potřeboval jsem se jima stát a nebylo potřeba do toho zapojovat ostatní lidi. Tak sem řval v přírodě, chodil, funěl :-D.

Počkal jsem, až emoce odezní a muži jsem odepsal s několika tipy, jak by mohl změnit vztah sám k sobě a ke své ženě, aby spolu byli šťastnější. Z jeho reakce jsem cítil, že to pochopil. Zároveň jsem se podíval na tipy pro sebe - co si z tého situace odnesu?

A vzpomněl jsem si na svého kamaráda, který opustil svou ženu a teď se k ní šťastný vrátil. Co je cesta k harmonickému vztahu? Držet sebe a toho druhého na řetězu anebo otevřeně nechat život, aby přinášel své bohatství? Na tohle NENÍ univerzální odpověď. Jen vím, jak to mám já.

Po dni dvou prociťování jsem zjistil, že Láska je opravdu uvnitř mě, bez ohledu na to okolí. Že chci dávat Svobodu každému muži i ženě, které potkám. Že nechci bojovat s emocemi, zákazy, protože bych to tím dál živil. Že občas můžu někoho poslat doprdele, ale nepotřebuju to jako každodenní chléb a rozhodně tím nepotřebuju vytvářet nový vztah :-D. Že to pro ostatní někdy může být těžké, nezvyklé či nelogické, když jim dávám "Svobodu". Protože jsou zvyklí na to být manipulováni.

A ještě jedno velké zjištění pro mě - jak jsem to vnímal ve svém těle? Tělo bylo blažené, když jsme trávili čas s tou ženou, i bez dotyků :-). Pak, při komunikaci s jejím mužem, se mi zablokovala krční páteř, když jsem řešil, jak tu ženu "chci vybojovat pro sebe". A jakmile jsem hluboce procítil tu Lásku uvnitř sebe, krční páteř se mi odblokovala.

Jak to máte ve vztazích vy?

Doplnění pár dní poté: game is not over, ego wants to play. Tak až někoho uslyšíte v lese řvát, třeba to jsem já.