V tomhle článku se dočtete, jak jsem využil konkrétní zkušenosti a hlavně pocity z psychedelického zážitku k tomu, abych se měl v životě lépe. Někdy to chvilku trvalo.

35 let jsem si přál zažít něco, co mě vytrhne z "běžné reality". Měl jsem pocit, že tahle realita není jediná, ale vše, co jsem zažíval byly smyslové vjemy a jejich nadstavby. Mravenčení na hlavě nebo zatmění před očima při józe během půstu. Posílení smyslů při kouření trávy. Ostatním "drogám" jsem po krvácení do mozku ve 14 letech řekl "ne".

Tehdy mi nedocházelo, že jsem mimosmyslový zážitek prožil právě během krvácení do mozku. Tehdy jsem se totiž považoval za oběť, velmi mi vadilo, že po probuzení z bezvědomí jsem byl ochrnutý a slepý. Což je asi běžné.

Pak jsem chodil na holotropní dýchání, meditoval vipassanu, cvičil jógu, půstoval, naučil se theta healing, kouřil trávu, zkusil se párkrát ožrat, ale stále jsem při všech technikách vnímal své tělo a 3D realitu. Nechtěl jsem se toho pustit.

Pak jsem objevil techniku tummo power breathing. S tou jsem se začal dostávat do zvláštních stavů, které jsem si nepamatoval. Na pár vteřin jsem někam zmizel, byl tam pocitově hodně dlouho, a vrátil se zpět. Na vědomý mimotělní (transpersonální) zážitek jsem nicméně stále čekal.

Koncem září 2017 jsem se dozvěděl pár dní předem o ceremonii s bufo alvarius. Intuice mi říkala, ať tam jdu a ať si to moc negooglím. Přihlásil jsem se hned. Dostal jsem pak jeden konkrétní strach - z ochrnutí. Zpracoval jsem si ho, přijal tu možnost a vyrazil jsem na ceremonii.

Najednou přišla ta chvíle. Vykouřil jsem dávku jedu ze žáby koloradské a po asi dvou vteřinách "zemřel". Přišel pocit, že umírám, stihl jsem si ještě říct, sakraaaa, a pak už jsem to pustil. Na zem jsem dopadnul už v bez- nebo v nad-vědomí, a najednou jsem se na sebe díval z výšky. Byl jsem vším. Nebe, prostor, lidi, zvuky, Slunce. Najednou jsem viděl sám sebe, jak jsem uzavřený do několika vrstev brnění. První brnění: zdravý životní styl, doprčic s tím! Druhý brnění: potřebuju, aby mě ostatní měli rádi, zahodit! A třetí brnění: jsem kokos! Tak to rozhodně nejsem :-). Z těchhle třech vrstev jsem se vysvobodil a začaly mi chodit vzhledy. První: život je geniální hra! Na ničem nezáleží! Druhý: na nastartování mozku jsi potřeboval dobrý jídlo, na jeho upgrade už to nestačí, potřebuješ si začít rozšiřovat vědomí pravidelně! Třetí: Tvoje tělo je tvůj chrám a to jediný co potřebuješ k hraní hry! Je svobodný! Pečuj o něj! Čtvrtý: Život nemá žádný smysl! Je to fakt jenom hra! Všechny "životní poslání" jsou jenom bullshit.... Pátý: Máš tělo, ego a bytost. Vnímej je každou zvlášť a užívej si je všechny dohromady!

A pak jsem se úplně rozpynul, cítil jsem blaženost v celém svém vědomí, které bylo všechno.

Potom jsem se začal postupně vracet do těla. Nejdřív jsem cítil jak je tělo uvolněný a pak se začalo stahovat na konkrétních místech a vždycky se mi objevil v mysli nějaký program - např stažení levého horního trapézu a program "máš nedostatek peněz", a další. Každý ten program jsem viděl a rovnou zahodil. Pak mě přišli přivítat ostatní účastníci ceremonie. Přivítali mě "doma", to bylo dost silný.

Několik týdnů se "žába" za mnou vracela. Poprvé to bylo už ten večer, když jsem si pustil Synctuition skladbu "Time Machine", a začal jsem opravdu cestovat. Rozpuštění, plné vědomí a let začíná. To se mi pak stalo ještě několikrát.

Co to znamenalo v mém životě?

Našel jsem smysl svého života. Zjistil, že žádný není.
Zbavil jsem se ega. Jen na chvíli, ono se pak začalo tvořit samo, ale s tím novým je mi lépe.
Získal jsem nový pohled na svět, se kterým jsem se vrátil do těla s určitou historií - historické vztahy, podnikání, zdraví, i některé návyky. Najednou jsem s řadou z toho nesouzněl. Anebo jinak než předtím. Začal jsem to zásadně měnit, po 3 měsících od zážitku žiju zevnitř život jinak, a postupně se mění i zvenku. Moje tělo má ale setrvačnost delší než 10 minut :-).
Aktivoval jsem si nové schopnosti - vnímat elektromagnetické pole ("auru") kolem člověka rukama. To jsem uplatnil při tvorbě dotekové hypnózy.
Na ceremonii jsem šel s tím, že bych rád vyřešil, kde budu v Praze bydlet. Mám dům na Křivoklátě a na podzim / zimu je dojíždění nepraktické. Na ceremonii jsem potkal dlouholetého kamaráda Vojtu, a rovnou se nastěhoval do jeho meditačního centra Mahalo.
Přestal jsem "být kokosem", a tlačit na tým ve své firmě. Na zhruba měsíc se rozpadlo naše fungování. A pak se to začalo měnit, ostatní lidé v týmu začali růst, realizovat svůj potenciál, přijímat odpovědnost za mnou již uvolněné oblasti. Po třech měsících už vidím výrazný posun vpřed oproti stavu "před bufem".
Také jsem začal vidět svůj "tlak" anebo "pasivitu" v ostatních vztazích a jednáních. Hlas v hlavě mi najednou začal říkat, "vole tady netlač, celý to zkazíš" anebo "tady si vezmi, co se Ti nabízí, je to jedinečná příležitost!"
Začal jsem mít radost z každé blbiny a hrát hru života naplno. Všechni je mi JEDNO. To znamená, že se odevzdávám tomu co život přinese, a reaguju na to nejlépe jak umím. Je mi jedno, co se stalo, a co se stane, důležité je to, co se děje teĎ, co dělám. Takže když do mě někdo nabourá a já na to přijdu expost, tak je mi to JEDNO. Pokud vidím, že do mě někdo brzo narazí, tak aktivuju plné vědomí a vyřeším to!
Tohle všechno co píšu jsem najednou cítil hluboko v sobě, přestaly to být ty načtené ezokecy.
Začal jsem zkoumat změněné stavy vědomí a svůj mozek. Získal jsem "informaci", že můj mozek pracuje na 10% a že s tím můžu něco udělat. Dnes mám pocit 22%. Tady je moje rešerše činnosti epifýzy.
Začal jsem ostatní vnímat absolutně jako aspekty svého vědomí, jako zkušenost, kterou si potřebuju projít. To se ještě posílilo pobytem ve tmě.
Přestal jsem odsuzovat lidi.
Přijal jsem smrt. Absolutně. Do té doby jsem chtěl pomocí "zdravého životního stylu" a "přeprogramování buněk" žít 300 let. Být ikonou v očích ostatních. Teď vím, že odejdu, jakmile přestanu hrát hru :-). Tím jsem taky pochopil, proč lidé potom, co "ztratí smysl svého života" - ten sice žádný není, ale beru to jako synonymum že přestali hrát "hru" - rychle chřadnou a buď umírají anebo se drží zuby nehty těla v nemocném a neschopném stavu.
Začal jsem se extrémně otužovat - najednou hned den po bufu jsem půlhodinu plaval ve studené vodě, s pocitem, že duše je nad tělem a jen tak ho posouvá jako loutku bazénem. Tohle po pár měsících vedlo k tomu, že tělo začalo říkat "už to přeháníš" a já s láskou otužovací režim zjemnil.
V životě jsem si začal všímat synchronicit mnooooohem víc než kdykoliv předtím. A začalo se jich dít hodně!
Začal jsem rozlišovat, jestli něco chce moje tělo, ego nebo bytost. A užívat si jejich souladu či nesouladu. Tělo vnímá čas a chce svobodu, potravu (to nemusí být jídlo) a pohyb. Ego toho chce co nejvíc ovládat a chce si udržet svou schránku - tělo. Kvůli tomu ego tělo omezuje, aby vytvořilo jeho "bezpečí". Bytost nevnímá čas, je to absolutní láska; proto se snadno zamiluje do někoho, u koho to ego vážně nechápe.
Stalo se mi několikrát, že jsem cítil propojení s někým jinak než běžně. To pak vyústilo v dost vtipný historky, nepovedený rande, a ták. Např. tělesně se necítím jako gay, ale moje bytost je schopná se zamilovat do chlapa. Anebo vnímám, že jsem propojený s nějakou ženou, ale máme tam oba na úrovni ega milion programů, kvůli kterým to ona nevidí. Já je vidím jeden po druhém, ale nedokážu je adhoc zrušit. Třeba v jiném čase. Tohle všechno jsou jenom nesoulady mezi tělem, egem a bytostí.
Když mi přichází nějaká emoce (výplod ega), tak jsem schopný si k ní vytvořit lepší odstup.
Poznal jsem, že čas je absolutně relativní. (celý můj zážitek prý trval deset pozemských minut a já to vnímal jako věčnost). To jsem pak začal uplatňovat při polyfázickém spánku během pobytu ve tmě - usínal jsem 3x denně na 10 minut a budil se vyspalý jako po zimním spánku. Teď to chci přenést do polyfázického spánku - cestovat do jiných dimenzí za odpočinkem, a tady v našem 3D světě na to potřebovat jen chvíli. Světu, ve kterém jsem, když nevnímám své tělo, jsem začal přezdívat 5D.
Začal jsem vnímat extrémní hodnoty (dobré a špatné, světlo a tma, láska a nenávist, kouřím a nesnáším cigarety, jsem aktivista proti násilí a jsem násilník) jako jednu nádobu. Nádobu, ve které pro mě jedinou cestou vpřed je být uprostřed. Čili opět - je mi to JEDNO. To ale neznamená, že si nehraju s extrémy. Nicméně fakt je neberu vážně :-). Pár lidí překvapilo, když jsem jim popřál k novému roku "Zažij letos dostatek láskyplné temnoty!".
Připadám lidem méně jako blázen než předtím. Je to tím, že to co říkám ze mě opravdu cítí.

Ať už se dostanete k jakémukoliv transpersonálnímu zážitku, přeju vám jeho zapojení do života!

Budu rád, když se v komentářích podělíš o to, jak probíhala / probíhá tvoje integrace!