Tohle pro mě je obrovská oblast, těžko popsatelná slovy. V roce 2017 jsem zažil velký přelom v tom, jakou můžu mít radost ze života, a jak dobře se můžu rozhodovat.
Ke zlepšení intuice a zvýšení radosti pomáhá několik hormonů, vylučovaných části mozku zvaná epifýza. Ta umí také sladit naše mozkové hemisféry, čímž vzniká tzv. “Einsteinův mozek”. Einsteina díky lepšímu propojení hemisfér pravděpodobně docházelo k integraci racionálního a iracionálního myšlení. Pro mě to dříve byly dvě, často protichůdné, oblasti. Začal jsem to objevovat se speciální aplikací Synctuition - funguje na tom základě, že poslouchám velmi realistické 3D zvuky propojené v nějaký příběh (např výlet do hor nebo zápas v kickboxu, atd). Se zavřenýma očima. Mozek je nucen si začít tyto obrazy představovat a to vede k aktivaci několika méně používaných center, v čele s epifýzou. Po poslechu aplikace jsem začal mít jiné sny, lépe spát a začal jsem mnohem více “cítit”, jak se kdy rozhodovat. Také se mi začaly stávat více “náhody” - synchronicity. Později jsem zjistil, že podobný účinek jako tato aplikace má strávení posledních 30 minut dne s meditačním krytem na očích (tj dívám se do tmy). Buď se jdu velmi opatrně projít po zahradě nebo cvičím jógu, čistím si zuby, atd. Pak už se jen natáhne do postele a jdu spát. Tím, že nic nevidím, ale vše vnímám, aktivuju opět epifýzu. Zkuste si někdy zacvičit třeba pozdrav Slunci s krytem na očích. Uvidíte, jak se vám po týdnu začne zlepšovat emoční i fyzická rovnováha.
Taky jsem objevil, že nejlepší rozhodnutí a nápady za mnou přicházejí samy, ve stavu klidu, radosti, prázdné mysli, meditace, při sportu. To asi znáte. Každopádně to důležité zjištění bylo, že když se rozhoduju o něčem, co mi není příjemné, potřebuju nejdřív dokonale přijmout potenciální následky všech variant, o kterých vím, že můžou nastat. (díky tomu totiž cítit nepříjemnost rozhodování). Tím pádem se nakonec i o nepříjemných věcech rozhoduju v radosti! Poslouchám u toho i svoje tělo, protože mi často říká bolestí, kašlem, pšíknutím nebo jinými znaky, že se mu rozhodnutí nelíbí. Dávno jsem četl jeden výzkum, že když se pro něco rozhodneme nebo si to velmi barvitě vizualizujeme, tak ještě než to uděláme, už si naše tělo myslí, že to děláme. Tj pokud si prociťuju "jaké by to bylo nemít auto", tak když si to dostatečně zvizualizuju, ucítím ve svém těle, co na to říká.
Už dlouho jsem si četl o elektromagnetickém poli, geopatogenních zónách, a sledoval jsem, jak kolem některých lidí je doslova pole radosti nebo naopak hněvu či strachu. Doopravdy jsem tohle ale poznal až když jsem zažil, jaké to je v těch polích / zónách nebýt. První impuls byl, když jsem si po pěti dnech bez mobilu začal zapínat mobil jen ve chvílích, kdy ho chci používat. Druhý krok byl, když jsem si pořídil přístroj Somavedic Uran (o tom jsem již v roce 2017 psal v jiných článcích). Uran mi umožnil cítit i změny v emočním poli - např. notoricky prudící lidi se během půl hodiny totálně zklidnili. Anebo na setkání s jedním významným pracovním partnerem v jedné velké korporátní firmě Uran způsobil dost zásadní změnu jeho chování - první půl hodinu mi přišlo že mluvil z cesty, přepínal mezi myšlenkami, nesoustředil se. Pak se začal soustředit, půl hodiny mluvil tak, jak ho znám - tj poměrně tvrdý příjemný byznysmen, a poslední půl hodiny jakoby se něco přeplo a ten člověk mluvil (doslova) jako ztělesněná láska. O pár měsíců později jsem objevil další podobnou věc, FLFE - něco, co vážně nedokážu popsat a působí to úplně mimozemsky. Umí to nějakým způsobem udělat z vašeho mobilu na dálku “zářič energie”. Zapnul jsem si trial verzi a začala se mi třást kolena a připadal jsem si, že mám najednou obrovské množství fyzické energie. Řekl jsem si, ha, placebo. Napsal jsem to dvěma kamarádkám přes Facebook, jen ať to vyzkoušejí, bez jakéhokoliv popisu co to je. Jedna mi napsala “hele já nic necítím, ale fena mi tu začal skákat nadšením, to už dlouho nepamatuju”. A po hodině píše znova “člověče, sem si myslela že půjdu spát, byla jsem unavená, ale teď najednou mám tolik energie, že jsem začala vařit masti”. Nakonec je dělala do tří do rána. Druhá kamarádka zase po zapnutí vydržela hodinu meditovat, což se jí běžně nestává. Opravdu nejsem schopný vysvětlit, jak to funguje, každopádně mají trial verzi a doporučuju vyzkoušet. No a v konečném důsledku - v příjemných emočních pocitech, ve stavu radosti, se přeci lépe rozhoduje.
Momenty, kdy vykolejí vlak - natočil jsem video o emočním způsobu života (“na horské dráze”) vs. neemočním (“ve vlaku”). To mě přivedlo k tomu sledovat chvíle, kdy přicházím o svou emoční stabilitu. Často to byly momenty, kdy jsem si uvědomil nějakou drobnou chybu - např “že já jsem ztratil tu poukázku na thajskou masáž?”. Pak se mi něco v těle pozměnilo, zhoršila se nálada, a během pár vteřin jsem na danou “chybu” zapomněl, nicméně už jsem měl špatnou náladu a třeba stažený trapézový sval. No a zjistil jsem, že když se dokážu vrátit zpět do té chvíle, co mě tahle “chyba” napadla, uvědomit si, že o nic nejde, tak se mi vrátí dobrá nálada a tělo znovu uvolní.
Když jsem poprvé slyšel termín sebeláska, přišel mi hodně vzdálený a divný. Dneska jsem jejím velkým propagátorem. Zjistil jsem, že rozhodně není synonymem k sobectví (viz moje desatero vhledů). Dnes je pro mě moje tělo a moje mysl základem pro kvalitní navazování vztahů s ostatními a k tomu, abych mohl mít rád život a celý svět. A tedy světu dávat cokoliv chci, mám, atd. Sebelásku si uvědomuju při pohybu, při sportu, při komunikaci s lidmi - chci opravdu s tímhle člověkem mluvit / trávit čas / chovat se ošklivě / atd?
Objevil jsem novou dimenzi hraní si - na každém kroku, ve všem co dělám. Vnímám to, jak si tvořím svět, a jak můžu každou chvíli ovlivnit realitu tím, co udělám, komu zavolám, do které tramvaje nasednu. V kontrastu s tím mi přijde, že kromě mobilních a počítačových her si dnes málo vědomě hrajeme. Ale není všem dnům konec :-). Vzniká vědecký obor zvaný “gamifikace”. Zkoumá, jak hravou formou více lidi vzdělávat, přinášet jim sebe-rozvojové zážitky, atd. Děti můžou dostávat samolepky za nejvtipnější hlášku na sportovním tréninku, zaměstnanci si můžou hrát ve stylu dostihů a sázek, aby zjistili, jak funguje jejich odvětví jako celek. Studenti se můžou posouvat po jednotlivých levelech a získávat vtipné názvy a dárky. Na domácí párty můžu soupeřit v tom, kolik zapálím svíček, kolikrát řeknu "ty vole" anebo kolik vypiju vody. Anebo na dveřích od domu umístit instrukce, jaké artefakty potřebují účastnit získat předtím, než budou vpuštěni dovnitř. Kdy jste naposled vytvořili “hru” pro své známé? Zkuste to!
Velkou inspiraci jsem našel v dětech - jasně, to asi znáte všichni “jsou naši učitelé”. Zjistil jsem ale i to, že novorozenci mají totálně zmáknutou řadu fyziologických procesů, které se my, dospělí, snažíme znovu nastartovat. Děti to dělají hravě a my přitom často trpíme. Jedná se třeba o polyfázický spánek, schopnost velmi efektivně spalovat tuky (stav ketózy), dokonalé hluboké dýchání, schopnost “vnímat” energie, a další. Takže pro mě další velké uvědomění je začít změny v životním stylu aplikovat hravě.
Moje probíhající rešerše na téma epifýza - v angličtině - je tady.
Další reflexe loňského roku najdete tady:
Základní filozofie (jak být králem svého života)
Jak zvýšit tělesnou a emoční stabilitu