V roce 2017 jsem intenzívně žil, ochutnával různé stavy vědomí, druhy mezilidských vztahů, způsoby bydlení a stravování. Přivedlo mě to k 10 zásadním zjištěním, která na můj život platí.
1) Život je hra. Nic víc a o to víc mě baví ho hrát. Jsem absolutní tvůrce. Jednou umřu, teď žiju, Nikdy nevím co mi život přinese, vždycky se tomu odevzdám, a nikdy se nevzdám.
2) Život se hraje 24 hodin denně, spánek je jedna z bonusových her. Ve snech můžu zažívat totéž co v životě, ale i astrálně cestovat, léčit se, sportovat. Ke “skvěle se vyspat” se přidává druhá nutnost “skvěle jít spát”
3) Existují speciální metody, které dokáží zásadně akcelerovat duševní a duchovní vývoj. Životní styl je automobil, kterým se posouváme, speciální metody jsou turbopalivo, které lijeme do motoru. Nemá smysl těmhle speciálním metodám s úsměškem říkat "drogy", "ezoterika", "závislost na sexu", a další "bláznoviny". Má smysl některou metodu vzít a vyzkoušet.
4) Končí doba specializace a teorie, začíná doba vlastní zkušenosti, holistiky a prožitku; namísto levohemisférové aktivity nastal čas propojeného mozku. Nerozhoduje, kdo má jaký titul, ale jestli doopravdy žiju to, co předávám dál, a zda to jsem schopný předávat dál obo-hemisférově.
5) Mám 3 složky - tělo, ego a bytost (duši). Z toho plyne několik postřehů:
a) tělo je fyzická schránka, bytost její náboj a účelem ega je propojit fungování bytosti a těla. Často se to ale zvrtne a ego jde v protisměru. Způsobuje fyzické problémy těla a nedostatek napojení na naši duši (bytost). U mě to bylo extrémní, moje ego se dřív snažilo vytvářet dojem "jsem osvícený". Po letošním roce je ego blíž mému tělu i bytosti, už nejde v protisměru.
b) Vztahy s ostatními lidmi mi přinášejí interakce na 3 úrovních: tělo-tělo (to není jen sex, tělo je obklopený elektromagnetickým polem a je fakt zajímavý se dotýkat různých lidí a jejich "polí"),
c) Další úroveň interakcí je ego-ego (ten druhý je jen aspektem mě samotného, tj druhý je přesně takový, jak jsem já schopen ho vidět a vnímat!). Představte si svůj vztah k nějaké blízké osobě - nejprve když jste ve stadiu "Jsem oběť, život je zlý" - Vaše ego chce, aby Vám bylo ubližováno. V tu chvíli to od té blízké bytosti doslova požadujete a zároveň si toho všímáte. Z druhého se stává terorizující. Druhé stadium spasitele - "Můžu spasit celý svět, život je překrásný" - vidím druhého (dříve terorizujícího) jako chudáka, každý jeho zlý čin vůči mě empaticky přijmu a nastavím druhou tvář. Chci mu mermomocí pomoct. Tvářím se, že mi dělá dobře s ními být. --> Tímhle chováním toho druhého stále utvrzuju v tom, aby byl terorista. Vnímám to trošku sluníčkářsky, možná si tím ubližuju. Třetí stádium je "Život mě baví, a je mi jedno, jací jsou ostatní" - v tuhle chvíli se lidé kolem mě opravdu začínají chovat jinak, protože já jim to "dovolím". Najednou nejsou ani chudáci, ani terorizující, prostě se jen tak nějak chovají a přestává mě to jakkoliv zasahovat. Někteří z těchhle lidí mizí z mého života.
d) Třetí úroveň interakcí je duše - duše, jindy tomu říkám diamant - diamant. To je chvíle, kdy toho druhého vidíte jen jako čistou lásku. Tenhle stav vychází ze třetího stádia v bodě c).
e) Moje tělo potřebuje k přežití a k dobrému fungování stres. Opakem stresu je totiž atrofie, rozpad tkání. Což vysvětluje proč přiměřený trénink, postupné otužování, anebo techniky stresování se "nedostatkem" - hladovění, zadržení dechu na několik minut, nedostatek světla alias pobyt v úplné tmě - mají blahodárné účinky pro naše tělo. Zároveň, stres těla odvádí pozornost ega od sebe samotného právě na ten tělesný stres. Tím se často dostanu do spojení se svojí duší / bytostí. A navíc, když moje tělo umí produkovat hormony jako adrenalin nebo kortizol, tak proč je harmonicky nevyužít? :-) Moje ego se krmí mentálním stresem, a ten tím pádem nepotřebuju, protože ego krmit nechci. Takže okamžiky typu "rychle to musím vyřešit" ve svém životě výrazně redukuju. Výjimkou je jemný mentální stres spojený s flow "mám dnes den na to, abych vymyslel novou strategii firmy". No a dotřetice, moje bytost / duše stres nevnímá. Jen, čím větší ego-stres, tím slaběji většinou pak vnímám svou bytost / duši.
6) Stálé usmívání se většinou není projevem božství ve mně, nýbrž snahou o potlačení emocí (je to stadium spasitelem z bodu 5c); vyšší level je přijímat za emoce odpovědnost, vyjadřovat je sám vůči sobě a tím pádem je nehromadit. A na tváři se to projeví radostnou neutralitou.
7) Na úrovni bytosti jsme si všichni rovni. Tělesně a egem ne. Proto může být někdo lepší, jiný horší. To ale není důvod srovnávat. Většina tělesných či ego-vlastností se dá výrazně změnit nejdéle za 1 rok, pokud opravdu chceme. Navíc, čas je relativní.
8) Dlouho jsem se zasekl ve stavu, že chci po ostatních to co nemám, neumím, co nevyzařuju. V životě to ale funguje tak, že dostávám jen to co mám / umím / vyzařuju. Když jsem to uvědomíl a začal sám v sobě pěstovat to, co chci od ostatních (např. chci aby mi "dávali" peníze, nebo chci aby mi naslouchali, atd), začal jsem to dostávat.
9) Třístupňový vývoj ega - dokážu být “vpředu” - musím být vidět --> dokážu být “uprostřed” - dokážu podporovat někoho jiného, kdo je vidět; zároveň sám potřebuji podporu ostatních. --> dokážu být “vzadu” - podporuju ostatní, nepotřebuju jejich podporu.
10) Sobectví neznamená, že jsem příliš zaměřený sám na sebe. Znamená to, že jsem zaměřený příliš na hmotu nebo na emoce (na svou hmotu nebo na své emoce). Pokud jsem zaměřený čistě na sebe a svůj prožitek, nejsem sobec. Naopak - protože cítím a dávám bezpodmínečnou lásku vůči všem, jsem absolutní altruista.
Další reflexe loňského roku najdete tady:
Jak zvýšit tělesnou a emoční stabilitu
Rozšiřování vědomí - epifýza a "opravdová realita"